Neplač že něco skončilo,raduj se že se to stalo :-)

1.Kapitola-Viola

4. července 2009 v 17:47 | kLipART-domkič |  Příteli můžeš věřit

1.kapitola- Viola


,Dobré ráno´pozdravila Viola svoji matku, když letmo procházela kuchyní.
,Dobré. Máš hlad? Co kdybych ti udělala toasty?´ptala se její matka.
,Ne, díky. Jdu ven.´řekla a nazula si boty.
,Už zas?? A kam vůbec jdeš?´vyzvídala.
,Já nevím, prostě du ven . . . Hele, kdyby něco mám u sebe mobil.´
,No dobře.´souhlasila nakonec její matka.,Ale vrať se brzy, jasné?´
,Rozkaz šéfe.´zasalutovala Viola a zmizela z domu.
Violina matka jen unaveně vzdychla a věnovala se přípravě snídaně pro svou starší dceru Zoru a svého manžela.
Viola vyběhla z domu a rychlými kroky zamířila k lesu, který byl na opačném konci města. Cestou se ještě zastavila pro něco k jídlu. Pak rychle pospíchala do lesa, kde už na ni čekala její nejlepší kamarádka Serena.
,No, kde si?´vyhrkla hned Serena na Violu.,Já už se tu málem podělala strachy. Tenhle les mě děsí.´trochu se zachvěla.
Měla pravdu, les byl temný a chladný. Přes husté koruny stromů sem dopadalo pouze minimum světla. Takže za bílého dne to tu vypadalo jako po setmění. Navíc o tomto lese se vyprávěly strašidelné historky, lidé sem proto moc nechodili.
(Zvláštní . . . . .co s lidmi dokáže strach)
,Ale no tak. Nebuď srab Sereno. Sou to jenom blbý povídačky.´řekla Viola a protočila oči.
,Já vim.´řekla Serena.,Ale stejně mám strach.´
Víš co?´řekla viola a vzala Serenu za ruku., Tak poď!´
Viola byla rozčílená, když pak byly u Sereny v pokoji a sledovaly nějaký stupidní film. Nějaký ,mladý´ kluk tam pořád zpíval, tancoval, hrál basket a balil nějakou holku.
,To je nuda!´stěžovala si Viola unaveně.
,Cože?? Vždyť je to High School Muzical . . . . a Zac Efron.´to jméno řekla s obrovským vzrušením.
,Koukni mě to fakt nebere.´řekla Viola a odešla k oknu.,Já mizim.´
,Ale počkej. Tak budeme dělat něco jinýho nebo . . . . . ´
,Promiň., řekla Viola a otevřela okno Serenina pokoje v prvním patře.

Serena byla zklamaná, ale hlavně se na Violu zlobila. Poslední dobou si už tolik nerozuměly. Byly kamarádky do dětství, ale když se dostaly do puberty, každá chtěla něco trochu jiného. Snažily se to nevnímat, ale obě to cílily.
Viola zamířila domů, teď neměla náladu na lidi. Možná, že pozdě odpoledne ještě někam vyrazí, třeba do lesa. Ten ji lákal. Od té doby, co jí její sestra Zora začala vyprávět příběhy o tom místě, toužila po tom být tam. Bylo to jako magnet a ona nechtěla odolávat jeho přitažlivé síle.
Zora jí často říkala, že je nebezpečné tam chodit, ale Viola ji neposlouchala, měla svoji hlavu. Vždycky si dělala, co chtěla. Nenechávala nikoho, aby ji mluvil do života, i když to bylo pro její dobro . . . . a věřte mi nebo ne, tohle byla jedna z jejích největších chyb.

,Ahoj Violo.´probudil ji ze zamyšlení hlas její sestry.
,A-ahoj Zoro.´řekla Viola a promnula si čelo.
,Děje se něco?´ptala se hned starostlivě Zora.
,Ne, to nic. Jenom sem nějaká unavená.´
,Tak si pojď lehnout.´navrhla Zora a otevřela dveře domu jejich rodičů.
,To je dobrej nápad.´řekla unaveně Viola.,Tak dobrou.´
Viola odešla do svého pokoje a hned si lehla na postel. Zavřela oči a chtěla spát, ale sluneční světlo ji rozčilovalo. Proto vstala z postele a zatáhla tmavé závěsy.
Rozhlédla se po pokoji a zrak se jí zastavil na MP3-ce, která ležela na stole. Přešla pokoj, vzala si MP3-ku a znovu si lehla. Pustila si nějaké pomalé písničky a v šeru svého pokoje, zahloubaná do svých myšlenek, usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama