Neplač že něco skončilo,raduj se že se to stalo :-)

11.kapitola- Dopis

4. července 2009 v 17:59 | kLipART-domkič |  Příteli můžeš věřit

11.kapitola- Dopis

Ráno Violu vzbudil budík, který jí jako obvykle připomínal nepříjemný fakt a to ten, že dnes opět musí jít do školy.
Rozespale si promnula oči a posadila se. Když si chtěla vzít z nočního stolu mobil, aby zkontrolovala, kolik je hodin zjistila, že na stolku je něco, co na něj rozhodně nepatří. Dopis, na němž bylo úhledně napsáno Violino jméno a vedle toho ležela krásná rudá růže.
,Sakra.´zaklela viola, protože jí došlo, že dopis i růže jsou od Luciana, což znamená, že byl v jejím pokoji, když spala. Mohl jí ublížit, když tu byl, ale on to neudělal. Možná, Možná mu na ní opravdu záleželo.
Natáhla se pro dopis a prsty se letmo dotkla té krásné růže. Třesoucími se prsty dopis pomalu otevřela. Neuvěřitelně moc se děsila toho, co se v dopise píše. Ale možná se není čeho bát.
Vytáhla přeložený list dopisního papíru a začala číst.
,Drahá Violo.
Vím, že bych ti neměl psát, ale nemohu jinak. Chápu, že jsem pro tebe nebezpečný, tedy, že si myslíš, že jsem, ale opak je pravdou.
Nechci ti ublížit, protože jsi pro mě důležitá. Nemůžu ti ublížit, protože bych tím ublížil i sám době.
Proto tě prosím má drahá Violo, rozmysli si to ještě, zvaž všechny možnosti.
Tvé rozhodnutí budu samozřejmě akceptovat, ale přiznávám, že bych byl rád, kdybychom mohli být znovu přáteli.
Dnes v noci si přijdu pro odpověď.´
Viola se zhluboka nadechla.
Co teď bude dělat? Co když mu večer řekne, že už ho nechce vidět a on jí ublíží?? A co když proste odejde?? Nebo možná mu poví, že to cítí stejně jako on.
Brouzdala ve svých myšlenkách a chtělo se jí brečet, cítila se hrozně bezmocná a slabá.
,Violo, ty dnes nejdeš do školy?´vyrušila ji z přemýšlení její matka.
,Mami, mě je nějak blbě. Nemohla bych dneska zůstat doma?´prosila Viola.
,Co se děje?´ptala se hned starostlivě její matka.,Máš teplotu nebo tě bolí b krku?´
,Ne. Bolí mě břicho a je mi celkově tak nějak zle.´popisovala svůj stav Viola.
,Dobře, tak do školy nechoď.´řekla matka pohladila ji po tváři.,Odpočiň si.´
,Děkuju.´řekla s úlevou Viola.
,Není zač.´usmála její matka a odešla.
Viola se zachumlala do peřin a po chvíli znovu usnula. Zdály se jí sny o nadcházejícím večeru. Některé byli šťastné, jiné smutné a některých tekla krev, Viola krev.
Probudila se celá zpocená z té poslední noční můry, ve které jí Lucian vysál až do sucha. Před očima měla stále jeho šibalský úsměv.
Oklepala se, jakoby ze se mohla smést ten nepříjemný pocit, který z toho všeho měla.
Podívala se na hodiny bylo něco málo po půl jedné. Takže to večera zbývá ještě dost času, dost času na rozmyšlení.
Vstala z postele a šla se osprchovat, potom se byla najíst, její matka udělala palačinky, a nakonec se vrhla na povinnou četbu. Vzala si obraz Doriana Graye a začala číst.
Nebylo toho moc, co dělala, ale stejně to zabralo nějaký čas. Navíc teď na podzim se stmívá brzy, takže když se odtrhla do poutavého čtení zjistila, že venku už je tma.
Položila knížku na noční stolek a rychle se oblékla to tmavých džínů a černého tílka. Ustlala ji postel a začala si uklízet pokoj, ale najednou se ozvalo lehké zaklepání na sklo.
Okamžitě jí došlo, že už nemá žádný čas na rozmyšlenou, musí mu odpovědět. Ale ona se ještě nerozhodla, měla na to příliš málo času. Co mu poví . . . . . .?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama