Neplač že něco skončilo,raduj se že se to stalo :-)

13.kapitola- Přátelství

4. července 2009 v 18:01 | kLipART-domkič |  Příteli můžeš věřit

13.kapitola- Přátelství


Violu ráno neprobudil Lucian jak čekala, probudila ji nějaké tichá, tupá rána, jako když knížka spadne na koberec.
Zašmátrala kolem sebe v posteli, ale Luciana tam nenašla.
Prudce vstala a rozhlédla se po pokoji. Lucian stál vedle jejího stolu a pokládal na něj knížku.
,Nechtěl jsem tě probudit.´zašeptal, když si všiml, že je vzhůru.
,Měl jsi mě vzbudit.´napomenula ho a vstala z postele.
,Když ty jsi tak sladká, když spíš . . . . jako panenka.´řekl a šibalsky se usmál.
Viola na něj jen vyplázla jazyk a šla ke dveřím.
,Kam jdeš?´zeptal se, když viděl, že chce odejít.
,Mám žízeň, tak se jdu napít.´vysvětlila mu.
,Počkej!´přikázal, když stál vedle ní. Nadlidskou rychlostí vyrazil ze dveří a během dvou vteřin byl zpět se sklenicí jablkového džusu v ruce.
,Prosím madam´řekl a podal jí sklenici.
,Děkuji.´usmála se a napila se.
,Když už jsi vzhůru splnil jsem, co jsem slíbil, takže už bych měl jít.´řekl a podíval se k oknu, za kterým byla stále tma.
,Dobře, ale . . . . přijde večer?´
,Pokud budeš chtít, můžeš přijít ty za mnou, hned po škole.´navrhl.
,Tak jo, a kam mám jít?´zjišťovala.
,Do lesa, budu tam na tebe čekat.Sice bych si tě mohl vyzvednout před školou, ale . . . . . ´
,Ale nemůžeš, je mi to jasné. Slunce.´dořekla za něj.
Nejde o to, že by mi nějak ubližovalo, ale není mi to příjemné, opravdu.´řekl a lehce se zašklebil.
,Dobře, tak já tam hned po škole dorazím.´slíbila.
,Skvěle.´řekl a vzal ji za ruku.
Ruku v ruce spolu šli k oknu. Tam ji Lucian objal.
,Opatruj se mi.´zašeptal jí do ucha a zmizel.
Viola přivřela okno a vrátila se do postele. Cestou si ze stolu vzala knihu (Obraz Doriana Graye) a začala číst.
Příběh té knihy byl zajímavý, ale Viola na něj dnes neměla náladu. Dnes se chtěla radovat, chtěla dávat najevo štěstí, které jí potkalo a zaplavovalo.
Odložila knihu a vstala z postele. Začala se probírat svým šatníkem a vybírat si oblečení. Hned po škole chtěla jít ze Lucianem, jak slíbila, a moc jí záleželo na tom, jak bude vypadat.
Nakonec se rozhodla pro černé, krajkové šaty a stejné baleríny, které si včera koupila.
Své dlouhé, rovné vlasy si důkladně pročesala a lehce nalakovala. Oči si zvýraznila černou tužkou, ale jen lehce, nic se nemá přehánět.
Prolétla kuchyní, aniž by komukoliv cokoliv řekla a vydala se do školy.
Připadalo jí, že čas se hrozně vleče. Měli jen 6 hodin, ale jí to připadalo jako 6týdnů.
Celou dobu nervózně poklepávala nohou, jakoby tím mohla alespoň trochu urychlit čas.
,Co dneska děláš?´ptala se jí Serena, když se v šatně převlékaly.
,Proč?´
,Mohly bysme něco podniknout.´navrhla Serena.
,Promiň, ale já už něco mám.´řekla Viola a bez rozloučení odešla.
Šla velice rychle, skoro utíkala, až když se dostala k poslední lampě na ulici, asi 30m od začátku lesa, zpomalila.
Pomaleji došla ke kraji lesa a mezi stromy hledala tu známou, bledou tvář.
Zpoza shluku stromů vyšel Lucian s jeho osobitým, okouzlujícím úsměvem.
,Jsem rád, že jsi tu.´řekl a vzal ji za ruku.
,To já taky.´usmála se na něj.
,Víš, že ti to dnes sluší, tedy jindy ti to také sluší, ale dnes je to . . . . zkrátka jsi nádherná.´lichotil jí.
,Díky.´řekla a zčervenala.
Lucian se jen pousmál na d jejím počínáním.
,To tě ani nezajímá, kam jdeme?´zeptal se po chvíli.
,To si piš, že mě to zajímá.´ujistila ho.
,Chci ti něco ukázat.´
,Co?´ptala se nedočkavě.
,Své sídlo.´pronesl hrdě Lucian.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama