Neplač že něco skončilo,raduj se že se to stalo :-)

2.kapitola- Neznámý

4. července 2009 v 17:48 | kLipART-domkič |  Příteli můžeš věřit

2.kapitola- Neznámý


Pomalu otevřela oči do temného šera svého pokoje. Venku byla tma, protože škvírou mezi závěsy prosvítal pruh světla z nedalekých pouličních lamp.
S námahou se zvedla z postele. Vypnula MP3-ku, která do teď hrála a vyndala si sluchátka z uší. Zašmátrala v kapse u kalhot a vytáhla z ní mobil. Když se display rozsvítil zjistila, že je 22:18.
,Hm . . . . spánek už mám za sebou, takže teď je čas na ňáký vzrůšo.´řekla si potichu.
Vstala z postele a šla ke skříni, z ní vytáhla černou mikinu s kapucou a rychle si ji oblíkla. Mobil zase strčila do kapsy u kalhot a potichu se vydala ke dveřím.
,To bylo lehký.´řekla tiše, když utíkala po chodníku před domem.
Běžela, dokud nebyla v jiné ulici. Pak se pomalými, ale dlouhými kroky vydala k lesu.
Bylo to zvláštní, když byl člověk v tom lese sám. Snadno pak uvěřil těm historkám. Ale Viola se statečně držela.
Pomalými kroky vcházela hloub a hloub do lesa. Stále nemohla přijít na to, co ji sem táhne, ale táhlo ji to pořád dál a dál, takže když se po čase otočila zjistila, že už neví, kde je. Cesta zpátky zmizela.
Srdce jí začalo prudce bít. Uhánělo jako o závod. Viola se začala potit. Sundala s mikinu a zůstala jen v tílku. Poprvé tak pocítila chlad dnešní noci.
,Sakra!´rozčilovala se. Věděla, že nemá cenu bloudit teď v noci po lese. Rozumnější bude počkat tady do rána. Přece jen se říká: Ráno je moudřejší večera.
Při té představě jí přeběhl mráz po zádech. Ale nebylo zbyt, takže se na zemi rozprostřela mikinu a posadila se na ni.
Les byl nezvykle tichý. Žádní zpívající ptáci, žádné hopsaní zajíčků ani pasoucí se srnky, prostě nic. Takže velice zřetelně slyšela v dálce za sebou křupnutí větvičky.
Prudce se otočila, ale nikde nikdo nebyl.
,Sem paranoidní.´špitla a snažila se tím uklidnit. Ale moc se jí to nedařilo. Srdce jí opět začalo uhánět jako o závod.
Náhle se zachvěl keř přímo před ní. Zadržela dech. Z keře vystoupil mladý, vysoký mu. Měl delší tmavě hnědé vlasy a zářivě modré oči se stříbrným odleskem.
Viola se nadechla. Zkoumavě se zahleděla na neznámého muže. Ten s neurčitým výrazem udělal krok k ní. Viola se nedůvěřivě posunula dozadu.
Když muž zpozoroval její reakci, okamžitě ustoupil o krok zpátky.
,Nebojte se, já vám neublížím. Jen jsem šel okolo a viděl vás tu, tak jsem se chtěl zeptat, jestli jste v pořádku, jestli nepotřebujete pomoc.´
Mluvil klidně, ne příliš hlasitě a ruce měl zvednuté dlaněmi k nebi, aby dal Viole najevo, že jí nechce ublížit.
,Díky, ale nepotřebuju pomoct.´odpověděla mile. Tvářila se normálně, ale srdce jí prudce bušilo a ruce se jí třásly.
,Opravdu?´ujišťoval se neznámý.,Mám totiž namířeno do města, takže bych vás mohl doprovodit.´nabídl jí.
Viola úplně ztuhla.,To není dobrý, to vůbec není dobrý.´říkal si pro sebe. Byla sama, v noci, v lese s neznámým mužem, který ji nabídl, že ji doprovodí.
Muž trpělivě čekal na její odpověď.
,Co když tu na někoho čekám?´vyhnula se odpovědi.
,Drahá slečno, je skoro půlnoc. Vy tu sama sedíte v tomhle´na to slovo kladl velký důraz., lese a na někoho tu čekáte?? Tomu opravdu nevěřím. Spíš bych řekl, že jste se ztratila . . . .Mám pravdu?´
,Možná.´řekla Viola klidně, ale stále se cítila tak nějak zvláštně. Její srdce se zklidnilo a i ruce se jí přestaly třást.
,Dobrá, tedy přijímáte mou nabídku??´ptal se neznámý.
,Ano.´řekla a zvedla se ze země. Vzala si mikinu a očistila ji od hlíny a listí. Pak si ji znovu oblíkla a vydala se k neznámému muži.
Vyšli směrem, který muž ukázal.
Viola měla nutkání ptát se ho na spoustu věci, třeba kde se tu vzal a co tu dělá, ale raději to neudělala. Stačí, že s ním jde sama lesem, nemusí si s ním ještě povídat nebo ho poznávat.
,Často zůstáváte v noci sama v lese?´zeptal se, když vycházeli z lesa.
,Ne.´řekla jen. Nic mu do toho přece není.
,Tak co tu dnes děláte?´
Viola neodpověděla.
,Omlouvám se, nic mi do toho není.´řekl a na pár vteřin sklopil oči.
,Teď už cestu najdu, díky.´poděkovala Viola a odešla.
,Dobrou noc.´zavolal za ní muž.
Jakmile Viola zahnula za první roh, zrychlila pak začala běžet. Zastavila se až před domem jejích rodičů. Rychle vběhla dovnitř a hlasitě zabouchla dveře. Teprve potom jí došlo, že doma už všichni spí.
Chvíli jen stála na místě a poslouchal. Bylo ticho, takže všichni opravdu spí. Potichu odešla do svého pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama