Neplač že něco skončilo,raduj se že se to stalo :-)

4.kapitola- Seznámení

4. července 2009 v 17:49 | kLipART-domkič |  Příteli můžeš věřit

4.kapitola- Seznámení

Šla tichými ulicemi města. Už byla tma a ulice byly prázdné. Měsíc příjemně svítil a Viola se na něj zadívala. Najednou jí svět nezajímal, jen ten krásný měsíc . . .
Po chvíli se vymanila z jeho hypnotizujícího svitu a uvědomila si, kde je. Byla u toho lesa. Všude byla tma a nejbližší lampa byla vzdálena přes 30m.
Pozorně se zadívala do lesa a zjistila, že se na ni někdo dívá. Zářivě modré oči se na ni z povzdálí zhypnotizovaně dívali, pak se pomalinku začaly přibližovat.
Ohlídla se. Přemýšlela, jestli by stihla utéct, jestli vůbec mělo cenu utíkat.
Když se znovu otočila k lesu, stál před ní ten neznámí ze včerejší noci. Až teď jí došlo, že to jeho oči ji před chvílí se zájmem pozorovaly.
,Dobrý večer.´pozdravil zdvořile.,Nečekal jsem, že vás tu ještě uvidím.´
,Proč? Je tohle místo snad něčím vyjímečné??´zeptala se hloupě Viola.

,Nevíte snad, co se o tomto lese vypráví??´zeptal se s úsměvem.
.Vim, ale to sou jenom blbosti.´Viola se snažila skrýt svůj strach za slova.
Muž to zřejmě vycítil a proto řekl:
,Nemusíte mít strach, já vám opravdu neublížím.´
,A můžu vám věřit?´zeptala se s obavami.
,Příteli můžeš věřit. To vždycky říkával můj otec.´řekl a zvláštně se zasmál.
,Nevšimla sem si, že bysme byli přátelé.´řekla a podrážděně se na něj podívala.
,Co není může být.´pronesl sebejistě muž.
,Blbost . . . . .Dyť vás ani neznám.´rozčilovala se Viola.
,Omlouvám se, nejsem zvyklý představovat se. Jmenuji se Lucian Conwell.´představil se.
,Těší mě.´řekla podrážděně Viola.
,A vaše ctěné jméno?´
Viola se zašklebila. Snad nebude vadit, když mu poví své křestní jméno.
,Viola, jmenuju se Viola.´
,Velice mě těší slečno Violo.´řekl a vzal ji za ruku. Jemně ji políbil na hřbet ruky, pak ji zase hned pustil.
,Není vám zima?´zeptala se starostlivě Viola.,Jste studenej.´
,Špatně se mi prokrvují končetiny.´vysvětlil jí Lucian.
,Aha.´
A co tu vůbec dnes děláte??´zeptal se a Viola z jeho hlasu pocítila opravdovou zvědavost. Možná, že neuškodí, když mu řekne pravdu.
,Já ani nevím. Šla sem od kamarádky a zadívala se na měsíc . . . . . a pak sem byla tady.´přiznala.
Lucian se lehce pousmál.
,Hm . . . . měsíc má zvláštní hypnotizující moc. Vím o čem mluvíte.
,Vážně??´divila se.
,Ano.´
,Povězte mi o tom.´prosila.
,To není moc dobrý nápad, opravdu.´přesvědčoval ji.,Je to osobní.´
,Aha.´
,Já vám to chci říct, ale . . . . .´řekl a zamračil se.
Viola na něj nechápavě zírala.
,Víte co? Dnes už je pozdě, ale zítra bychom se mohli sejít a já vám to povím, co vy na to?´navrhl Lucian.
,Dobře a kdy se sejdeme?´zjišťovala Viola.
Už se ho nebála, ne tolik. Už to nebyl neznámý, ale Lucian, který ji pomohl najít cestu z lesa a chce být její kamarád? Možná, kdo ví co se stane?
,K večeru se pro vás zastavím.´
,A víte, kde bydlím?´ptala se.
,Samozřejmě.´odpověděl Lucian.,Tohle město znám opravdu velice dobře.´řekl a znovu se zvláštně zasmál.
Viola nechápala čemu se směje, ale nijak se tím nezatěžovala. Vždyť každý jsme nějaký, no ne?
,Tak zítra nashle.´loučila se.
,Směl bych vás doprovodit?´zeptal se a Violu tím celkem příjemně zaskočil.
Ano.´odpověděla. Teď už se s ním nebála. Město bylo přeci osvícené a on jí nic neudělal ani, když spolu šli přes temný les. Nebála se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vikasima vikasima | Web | 4. července 2009 v 17:53 | Reagovat

ahojky!hlasla by si za nas na strankach:
http://avril-006.blog.cz/0907/9-kolo-sonp
a na http://lucinka313.blog.cz/0907/1-kolo-sonb
SME TAM AKO VikaSima !!! ďakujeme

P.S- peknučky blocek aj dess
happyholiday.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama