Neplač že něco skončilo,raduj se že se to stalo :-)

5.kapitola-sestra

4. července 2009 v 17:51 | kLipART-domkič |  Příteli můžeš věřit

5.kapitola-sestra

Tak tedy šli. Už nemluvili, jen šli. A oba při tom přemýšleli kam tohle podivné přátelství povede. Protože každý měl své tajemství a Lucian se chystal to své zítra Viole prozradit.
,Tak tedy dobrou noc slečno Violo.´řekl, když stáli přede dveřmi domu jejích rodičů.
,Musíte mi vykat? Víte . . . . vy ste starší a já . . . .prostě na to nejsem zvyklá.´
,Dobrá. Tedy dobrou noc Violo. A na zítřek se budu velice těšit.´
,Dobrou noc.´špitla a zavřela dveře.
První místo, na které zamířila byla kuchyň, měla hrozný hlad. Vyndala si z ledničky jogurt a pustila se do něj.
,Dobrou chuť.´popřála jí Zora, když přišla do kuchyně.
,Hm.´odpověděla Viola a dál se věnovala jídlu.
,Kdo to byl? Ten muž, se kterým jsi přišla?´ptala se hned Zora.
,Jeden můj známej. Proč?´ Viola nechápala proč to zoru zajímá.
,Tobě je 17 a jemu tak . . . . no 24. Ten by se spíš hodil ke mně a ne k tobě.´řekla Zora. A v podstatě to byla pravda, Zora totiž byla o 5 let starší než Viola.
,Myslíš si, že s nim něco mám?´vyhrkla nevěřícně Viola.
,Proč by tě sem jinak doprovázel?´odpověděla otázkou Zora.
,Protože je to gentleman a nechtěl, abych šla v noci sama domů.´vysvětlovala Viola zvýšeným hlasem.
,Mohl ti něco udělat.´vyčítala jí Zora.
,Ne! Nic mi neudělal ani neudělá.´zakřičela Viola. Prudce odstrčila rozjedený jogurt a naštvaně odešla z kuchyně. Šla do koupelny a prudce za sebou zabouchla dveře.
Snažila se na to nemyslet, měla svoji sestru moc ráda, ale nenáviděla, když jí někdo říkal, co má dělat obzvlášť šlo-li o to s kým se stýká.
Šla k umyvadlu a opláchla si obličej studenou vodou, ale to nedokázalo zahnat ty hloupé myšlenky, které jí teď bičovaly hlavu i srdce.
Zapnula kohoutek a příjemně teplá voda začala plnit vanu. Rychle se svlékla a vlezla si do ní. Společně s teplem jí zaplavil i pocit spokojenosti a klidu. Zlé myšlenky se pomalu vytratily kamsi do ztracena a ona pocítila nevýslovnou úlevu.
Asi po půl hodině kdosi zaklepal na dveře.
,Viola? Jsi v pořádku?´ozval se matčin hlas zpoza dveří.
,Jop, sem v pohodě.´odpověděla Viola.
,Zora mi říkala, že jste se pohádaly, tak jsem se jen chtěla zeptat, jak jsi na tom?´vysvětlovala jí matka.
Violu to docela dost naštvalo. Její sestra nikdy nebyla žalovníček, vždycky si to řešily mezi sebou, tak proč do toho teď zatahovala mámu?
,Sem v pohodě.´zopakovala Viola podrážděně a vylezla z vany. Oblékla si černé látkové kraťasy a černé tílko. Pak vylezla ven z koupelny, její matka stála za dveřmi. Podívala se Viole do očí.
,To, co mi řekla Zora mě znepokojilo. Nemyslím si, že je dobrý nápad, aby ses s ním stýkala.´pronesla její matka.
,Ví co? Nech to na mě!´řekla jedovatě Viola a odešla do svého pokoje.
Doufala, že alespoň tady bude mít soukromí a klid, ale jakmile otevřela dveře zjistila, že Zora sedí na její posteli a čeká na ni.
,Můžeme si promluvit?´zeptala se s omluvným výrazem v očích.
,Čekám.´řekla podrážděně Viola.
,Já jen chci, abys byla v bezpečí. Zkus mě pochopit.´prosila Zora.
,Zkus pochopit ty mě.´odsekla Viola.
,Co mám chápat?´nevěděla Zora.
,MĚ! . . . . ale to asi nezvládneš, co?? Asi seš moc zahleděná do sebe!´křičela na ni Viola. Nemohla se ovládnou, prostě už ten hněv ze sebe potřeboval dostat.
,To není pravda.´zašeptala Zora, slzy na krajíčku.
,Ven!´řekla rázně Viola a ukázala ke dveřím.
Zora se zvedla z postele a otřela si oči.
,A neříkej mi, co mám dělat!´upozornila ji Viola, když za sebou zavírala dveře.
Jakmile Zora odešla Viola si lehla na postel a zvřela oči. Zhluboka dýchala a snažila se na nic nemysle, pročistit si hlavu. Po chvíli se jí povedlo uklidnit natolik, že upadla do vytouženého bezesného spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama