Neplač že něco skončilo,raduj se že se to stalo :-)

9.kapitola- Lepší

4. července 2009 v 17:56 | kLipART-domkič |  Příteli můžeš věřit

9.kapitola- Lepší

Seděli na Violině posteli a mlčeli. Poslouchali, jestli je v domě klid, jestli mohou mluvit bez toho, aby je někdo rušil.
,Je klid.´řekl tiše Lucian.
,Tak mluvte!´přikázala mu Viola.
Lucian dělal, jakoby si nevšiml jejího panovačného tónu. Nebyl zvyklá na to, aby mu někdo rozkazoval. Asi jí bude muset ukázat, že ten dominantní je tu on.
,Nedělej, že tě to nezajímá.´usmál se.,Zeptej se na co chceš.´
,Už půjdete?´zeptala se znuděně.
Lucian ztuhl, už to vážně přehnala. Měl chuť jí prokousnout hrdlo a vysát její horkou, chutnou krev. Zastavit její, tak krásně a rytmicky bušící srdce . . . . a stačilo by k tomu tak málo, jen se naklonit. Neunikla by mu . . . ale to nemohl udělat, ne teď.
Velice rychle se k ní naklonil a do ucha jí zašeptal:,Tohle už nedělej!´
Závan Lucianova ledového dechu vyvolal na Violině krku husí kůži.
,Já se vás nebojím´řekla, ale snažila se přesvědčit hlavně sebe, protože Lucian jí nevěřil.
,Možná bys měla.´řekl a odsunul se od ní.
Viola se zatřásla a nejen zimou. Lucian se vítězoslavně usmál.
,Už raději půjdu.´řekla a lidskou rychlostí se vydal k oknu.
,Mám jednu otázku.´řekla tiše Viola a uhnula před jeho zkoumavým pohledem.
,Mluv!´přikázal jí a opřel se o parapet.
,Proč se se mnou pořád vídáte? Proč jste milý a hodný . . . . a pak zase hrůzu nahánějící a zlý?´ptala se zamyšleně.
,Já ani nevím.´řekl jakoby o tom teď neuvažoval.
,Možná.´začala Viola a šla k Lucianovi.,Možná by bylo lepší, kdybychom se už nevídali . . . ´
Lucian se na ni na okamžik udiveně podíval a pak jeho výraz opět zchladl a vyhasl.
,Pokud to tak chceš . . . . ´řekl, oči sklopené k zemi.
,Díky. ´řekla a lehce se dotkla hřbetu jeho ruky. On však okamžitě ucukl.
,Kdyby sis to rozmyslela.´řekl a zvedl oči od země.,Najdeš mě . . . . ´
,Ne!´přerušila ho, když mu položila ruku přes ústa.,Ne.´
Lucian se zamračil.
,Tak tedy sbohem.´řekla s špičkami prstů jí pohladil po tváři.
Viola se nebránila, nebylo jí to nepříjemné. V podstatě se jí to líbilo. Ale přes to nezapomínala na to, že se s ním právě loučí a na to, jak moc je nebezpečný.
Ačkoliv by to nikdy nikomu nepřiznala věděla, že jí bude Lucian chybět. Už si na něj tak nějak zvykla. I za tu krátkou chvíli jí tak nějak přirostl k srdci.
Prolezl oknem a naposledy se na ní podíval. Pak mrknutím oka zmizel v temném křoví.
Viola popošla k oknu a zavřela ho. Lehla si do postele a objala svého medvěda Nathaniela. Nemohla si pomoct, bylo jí smutno.
Zachumlala se pod peřinu a snažila se usnout, ale nešlo to. Kdykoliv zavřela oči, viděla ho před sebou. Viděla ho, jak se směje a pak se na ni smutně dívá. Viděla ho, jak jí zdvořile nabízí doprovod i jak se sklání u jejího krku.
Viděla v něm nebezpečného predátora, ale i přítele, kterému může věřit.
Nakonec ji spánek přemohl, ale až brzy ráno. A sny, které se jí po dobu spánku zdály byly plné krvelačných upírů lačnících po její krvi. V těch snech se objevoval i Lucian, ale on ji před ostatními, kteří ji chtěli ublížit chránit.
Všechno jí to hrozně mátlo . . . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama